Poslední měsíce si v józe prožívám takový svůj tajný svět, ve kterém se mi moc líbí. Avšak nadešel okamžik na změnu a vylézt ze své ulity :-)! Taky občas potřebujte trochu delší čas jen sami na sebe?
Možná to trvá už příliš dlouho, možná je to normální, možná to je jen součást mé cesty. Ať je to jakkoli, trvá to už 7 měsíců. A tím TO myslím mé osamocené praktikování jógy. Stalo se vám to taky někdy v minulosti, nebo se vám to děje právě teď? Že se vám líbí být napojeni jen sami na sebe a nic více nepotřebujete? A nemusí to být právě jóga, může TO být cokoliv jiného. Opravdu moc mě zajímá, jestli jsem spadla z višně :-), nebo je to zcela normální? A zároveň se ptám: kdo určuje, co je a co není normální?
foto: zdroj zde
Má samostatná praxe začala letos v květnu, kdy jsem celý měsíc trávila na Floridě u mé milované kamarádky Pavli <3. Inspirativní článek přímo zde:-). Měla jsem tam spoustu času sama na sebe, a tak jsem si často pro sebe cvičila. Jógovala jsem třeba brzy ráno na pláži, kdy jsem měla spánkový deficit. Stále mám před očima jasně modré nebe a smaragdové pobřeží (emerald coast), písek mezi prsty a ještě dnes cítím všechny ty vůně moře a parsky vycházejícího sluníčka. A moc se mi také líbilo, když jsem předcvičovala mé milé kamarádce. V ten okamžik se ve mně probudila myšlenka, jak moc bych si vlastně přála předcvičovat lidem.
foto: z vlastního archivu, já na Floridě
Hlavou mi od té doby neustále běží otázky: Ale kde? Mám na to již dostatek zkušeností? Přijde vůbec někdo na mou hodinu? Kde najít odvahu? Nemám si nejdříve dodělat nějaký jógový kurz? Lidé si přece tolik zakládají na patřičném vzdělání...uaaaa...Vím, důležité je prostě začít, udělat ten první krok, a pak už to nějak půjde. Vždy to tak praktijuji a vždy se mi to tak daří :-). Jen někdy mezi tou myšlenkou/přáním/snem a prvním krůčkem je trochu delší čas k odhodlání se. Ale já se prostě odhodlám. Vím, že se brzy probudím a budu vědět přesně, jak TO udělat:-). Vystrčím své šnečí růžky z ulity a mrknu na svět ;-).
Rozhodně si ovšem nemyslím, že jsem na tom tak dobře, jak by mohlo na první dojem vypadat. Stále se mám mnohé, co učit. V józe se máte totiž neustále, co učit:-). Mně se prostě jen moc a moc líbí cvičit si sama pro sebe a zároveň toužím předávat mé zkušenosti dále. Zapeklitá situace? Nebo ideální stav:-)? V knížce o józe, kterou teď čtu se píše, že předávání jógy dále svým žákum je vlastně ta největší škola pro život, pro nás samotné. Hmmm:-).
A tak je už konec listopadu a já stále sama doma praktikuji. Teda, když ještě bylo krásně a teplo, cvičila jsem například i venku na chalupě. A byla jsem a pořád jsem v sedmém nebi z toho mého soukromého jógování, v tý mojí šnecí ulitce :-). Prozradím vám, proč ...
foto: z vlastního archivu, aneb, když se cvičí venku :-)
Nejsem omezena časem ani ničím tempem, stylem. Můžu si cvičit, jak dlouho chci a hlavně, co chci a kdekoliv i kdykoliv chci :-). Pravda, chce TO obrovskou vnitřní vůli a sebedisciplínu. Je zcela jiné, když "nemusíte" jít někam na ohlášenou hodinu. A je TO zároveň naprostá svoboda :-). Proto mě samopraxe nejspíš tolik těší. Protože já tolik miluju svobodu. Jste na tom stejně :-)?
A tak si míchám posilovací cviky z ashtanga jógy, uvolňující cviky z yin jógy a nejrůznější prvky z druh jóg, které ani nedovedu zařadit. Ani nevím, proč musíme všechno škatulkovat a označovat? Prostě jen medituju, zpevňuju a protahuju své tělo a duši v pohybu, který mi je velice příjemný, napojena sama na sebe a plně vnímající svůj dech :-). Jakoby najednou přestal existovat celý svět. Míchám si i cviky, které nemám ráda, abych překonávala samu sebe (například stoj na hlavě, z něj mám panickou hrůzu) a taky cviky, které mi nejdou a nejdou ...a nejdou (např. pozice světlušky, pokaždé doufám, že já se na ty ruce jednou postavím a udržím déle než jednu vteřinu:-D).
A nemusím na nic čekat, mám chuť, tak prostě rozložím mou podložku a jdu na věc :-). Jen já a TADY a TEĎ.
foto: zdroj zde
A je to asi pár dní, kdy jsem začala přemýšlet, jestli už toho nebylo moc - toho cvičení osamotě (jediné, kde jsem byla při józe s lidmi, byl jógový pobyt na Antariku, a to bylo v srpnu:-), jinak nic:-)), a tak jsem vyrazila na nejbližší lekci jógy kousek od domova přímo v sokolovně :-). Náhodou jsem na ní natrefila a okamžitě jsem považovala tento nález za znamení - vystrč už ty růžky :-D! Sama jsem byla zvědavá, jaká asi bude - hatha jóga v sokolovně:-)? Musím říci, byla parádní, lektorka je úžasná. Někdo ten dar prostě má a někdo ne. Ona jej má. A tak jsem protáhla tělo cviky, které sama nedělám a dostala jsem opět chuť chodit cvičit mezi jogíny :-).
Ale i tak si stále praktikuji sama pro sebe. Je TO pro mě jistým způsobem velice důležité. K tomu jsem dokonce:-) začala číst knížku Jak vyučovat jógu, která mi mnoho dává, protože se mi spojují všechny informace nabité za poslední tři roky. A do toho všeho jsem si dala sama sobě slib, že se příští rok vrhnu na nějaký certifikovaný lektorský kurz.
A tak jsem začala hledat v české lektorské jógové nabídce a uvidíme, kam mě má cesta povede :-). Prosím, jestli máte nějakou zkušenost s prima jógovým lektorským kurzem, který vás skutečně obohatil, neváhejte mě kontaktovat. Vím, že by bylo úplně nejlepší vyrazit přímo do Indie, ale tam já prozatím necítím ty správné vibrace. Nedovedu popsat, proč. Na druhou stranu mám pocit, že možná asi ani nebude zbytí, protože většina kurzů u nás v ČR mi připadá jako, ...jak to jen slušně popsat ...jako draze zaplacený papír? No řekněte sami? Může z vás být po šesti prodloužených víkendech za 22 900,- Kč dobrý učitel? A kde je praxe?
NAMASTÉ <3
foto: zdroj zde
