"Porod a narození přivádí nás do podstaty stvoření, kde lidský duch je odvážný a smělý a tělo, zázrak moudrosti " Harrietta Hartigan
Byla březnová sobota večer a já si na chalupě napustila vanu a při rozjímání v té horké páře jsem si uvědomila, že se mi o dva dny opozdila menstruace. V očích se mi rozsářily hvězdičky, protože jinak mám poměrně pravidelný cyklus. V neděli, po návratu do Prahy jsem běžela do lékárny pro takový ten obyčejný těhotenský test. V koupelně jsem provedla již poněkolikáte za poslední měsíce kontrolu počůraného papírku a čekala jsem, jestli se objeví druhá čárka. Vůbec jsem nevěřila, že by se mohla objevit. Avšak jistá naděje někde v srdci, jako pokaždé, tam byla:-). Jen jsem to už brala jako rutinu - uuuaaa, další těhotenský test v pořadí :-D. Když se po pár minutách objevila druhá čárka, ihned jsem volala na svého manžela, ať se běží podívat a brečela jsem radostí, nádherný pocit. Na fotkách máme zachyceny naše okamžiky eufórie, ale ty rozhodně zveřejňovat nebudu, jsou jen naše :-).
foto: zdroj pixabay
Po prvních okamžicích neskonalé radosti mi došlo, že to ještě nemusí nic znamenat a do lékarný jsem běžela podruhé pro ten nejlepší test, co tam měli:-D. Říkala jsem si 99 % spolehlivost je přeci jen 99 % spolehlivost :-D. Test ukázal krásné elektronické + v kolečku a dobu 2 - 3 týdny těhotenství. V pondělí jsem ihned volala svému gynekologovi a objednala se na první prohlídku, na které bylo patrné jen miniaturní miminečko, slovo embryo se mi moc nelíbí:-). Jojo, vnitřně jsem věděla, že čekáme miminko, jen ten rozum to potřeboval mít černé na bílém :-).
Již na podzim a v zimě jsem chodila po lese a cítila jsem, že jsme připraveni a naše dušička také, tak jsem si s ní chodila povídat, že k nám může již kdykoli přijít, že se na ní moc těšíme. Ale také jsem jí povídala, že pochopíme, když si dá ještě na čas, nebo kdyby si to v průběhu těhotenství kdykoliv rozmyslela, pochopíme to. Pevně věřím v to, že děťátko v maminčiném bříšku vnímá naprosto vše a je možné s ním rozmlouvat. A tak spolu všechno probíráme, snažím se být co nejvíce v klidu a v pohodě. A když se něco děje, tak se jí snažím danou situaci vysvětlit, aby věděla, že není čeho se obávat. Třeba jsem se jen lekla, nebo rozplakala z těch návalů hormonů :-).
A tak po pár dnech radostí přišly první dny nevolností a nekončících únav, které trvaly cca první tři měsíce a já si říkala, jestli takhle budu fungovat - nefungovat celých devět měsíců, tak to potěž teda :-D. Je opravdu super, když se ráno probudíte, nasnídáte se a máte potřebu jít zase spát :-D. Řekla bych, že jsem byla dost mimo a naprosto zpomalila můj akční život na úplné minimum. Najednou mi bylo všechno zcela jedno a záleželo mi jen na zdraví našeho děťátka. Jediné, co jsem zvládala, byla péče o domácnost a učit se do dvou škol najendou. Což bylo také veselé, připadala jsem si jako vygumovaná, a že můj mozek absolutně nepobírá nic nového. A u zkoušek jsem si přála, abych je aspoň nějak zvládla. Asi je to ta těhotenská demence, která zatím přetrvává:-D. No, aspoň se mám na co vymlouvat :-D.
Jakmile nevolnosti a únava kolem toho 12. - 13. týdne pominuly, zachvátila mě panika zahnízďování a přišly první myšlenky, jak já to mateřství vlastně zvládnu? Jasně, že jej zvládnu ;-)! Jen cest a možností je tolik, informací se na vás valí ze všech stran a vy si v tom všem musíte najít tu svou cestičku. Ta, která je blízká vašemu srdci.
Já jsem se rozhodla pro tu nejpřirozenější cestu. Někteří ji nazývají alternativní, já si myslím, že je to jen to, co mnozí dávno zapomněli a prostě se jen podřídili "moderní" době a reklamám a tak ... Nechť je na každém, jak se k tomu postaví ;-). Nic není dobře nebo špatně, hlavně se rodiče musí cítit v kramflecích a věřit tomu, co dělají, aby byli v pohodě :-). Avšak trochu mě mrzí, když společnost občas nazývá přirozené matky bio matkami, které spadly asi z višně. Tak, ať si ti lidé, kteří o tom nic neví jedou to své. Já je také nesoudím. Jediné, co můžeme, je tolerovat druhé a být vlastním příkladem.
Já se rozhodla pro co nejdelší kojení, látkové pleny v kombinaci s bezplenkovou metodou a pro přirozený porod. Nemluvě o tom, že bude mít naše holčička od narození snad každý den baby masáž <3 :-))). tak uvidím, jak to se mnou nakonec dopadne :-D. Až nastane čas, podám info, jak to zvládám :-))).
Na začátek chci podotknout, že nejsem žádná naivka a jsem si vědoma, že jsou případy okolo 1 - 3 % (tak nízké číslo to je oproti tomu, kolik žen krmí své děti sunary apod.!), kdy je něco špatně a žena skutečně nemůže kojit. Dále jsem si plně vědoma toho, že i když jsem rozhodnuta pro ten nejkrásnější a co nejpřirozenější porod, vím, že existují situace, kdy to prostě není možné. Avšak je to opět jen a pouze max. 5 % skutečných případů. To ovšem nemění nic na tom, že se v porodnicích zasahuje a ženy si toho nechají dovolit v 75 %!
Jednoduše řečeno jsem se rozhodla udělat své osobní maximum proto, aby vše okolo mateřství bylo pro mě a naší holčičku nejkrásnější.
foto: zdroj pixabay
Proto v srpnu absolvuji víkendový předporodní kurz Hypnoporodu s JemnýmZrozením, který je ve světe již dlouho znám a praktikován. U porodu budu mít sebou i dulu zabývající se touto metodou a rodit budu v porodnici, kde takovou metodu tolerují. Právě jsem dočetla i užásnou knížku Hypnoporodu od M. F. Monganové. Prosím, neočekávejte opět a ihned nějaké bláznovství. Jedná se vlastně jen o jednoduchý návod, jak rodit co nejvíce v klidu a přirozeně. Protože ženské tělo je opravdu zázračné a má ten skvostný dar rodit přirozeně (stejně jako zvířata!), který v nás byl potlačen a byly jsme přesvědčeny k tomu, že porod musí bolet a je potřeba zásahů z venčí (ano je těch 5 % procent případů, ale kolik žen a jejich dětí je ochuzeno o tyto dary?). Mohla bych to neřešit a podřídit se, ale nedělám to jen pro sebe, ale hlavně pro naše děťátko. Již dnes existuje mnoho studií a i bez nich je zcela logické, že porod samotný nás jako bytosti ovlivňuje na celý život. Takže, jestli mám možnost volny, volím to nejlepší!
A v čem spočívá tato jednoduchá metoda? Nebudu vám vyprávět vše, to je na celou knížku :-), ale jednoduše řečeno se zbavujete případných strachů z porodu, abyste u něj byla co nejuvolněnější a pomocí speciálních dechových cvičení a vizualizací dávate tělu prostor a zároveň mu správně pomáháte, aby samo pracovalo na porodu vašeho děťátka. A co mě například překvapilo? Že i doporučované tlačení fyziologicky brání děloze k nejlepšímu uvolnění. A tak nerozumím tomu, když je to tak "jednoduché", proč se to děje stále jinak? Proč nutí maminky tlačit a píchat jím různé látky, které brzdí přirozený porod a často tak končí mnohé situace císařským řezem?
Nejsem kvalifikovaný odborník a věřím lékařům v tom, že dokáží zachránit lidský život, jsou to asi povětšinou spíše chirurgové než porodníci a jsou úžasní v tom, co dělají, když je to skutečně třeba. Jen přeci ani těm zvířatkům v přírodě nikdo neurčuje, že mají ležet na hřbetě a takto rodit (což je téměř nemožné a u lidí se to děje?). Taky jim nikdo nic nepíchá, aby se porod urychlil. Nikdo jim netahá za pupečníkovou šňůru, aby co nejrychleji vytáhli placentu, neskáčou jim po břiše, nenastříhavají je, neodebírají jim děti, nepřikrmují je umělou výživou a pokračovat bych mohla ještě dále ... A to si říkáme vyspělá populace? ...
foto: zdroj pixabay
O látkových plenkách a bezplenkové metodě vám napíšu příště, aby toho nebylo najednou mnoho ;-) ...
