Když jsem v květnu letošního roku strávila měsíc na Floridě, bylo to snad poprvé v mém životě, kdy jsem si skutečně odpočinula. A uvědomila jsem si, že už nechci čekat, až jednoho dne přijde vhodný okamžik žít svůj sen. Před pár dny jsem navíc shodou okolností objevila knížku, která pomáhá lidem přesně takto žít a stát se tzv. NOVĚ BOHATÝM.
Chci vám toho tolik říci a vyprávět, co vše je možné. A potvrzuje mi to také úžasná knížka Čtyřhodinový pracovní týden od Timothy Ferrisse. Knížka není vyloženě o tom, jak pracovat jen čtyři hodiny týdně, ale je hlavně o tomhle (jen ve stručnosti ;-)):
Takže pokud chcete také patřit mezi NOVÉ BOHATÉ, utíkejte rovnou teď do nejbližšího knihkupectví ;-). Definice NOVĚ BOHATÝCH, kterou definoval sám Ferris, najdete například zde (autor článku použil popis z knížky). Ale nenechte se zmýlit ve slově bohatství. Tohle bohatství totiž spočívá v možnosti volby a v tom, že nemusíme mít miliony na to, abychom si plnili své sny a dřeli se od rána do večera. Je to jen o tom stanovit si priority, cíle a eliminovat vše nepodstatné a zeefektivnit naše možnosti k dosažení těchto našich snů/cílů.
A přesně takhle si přejeme s mým mužem žít, jednou společně s našimi dětmi, mít na ně čas a skutečně si užívat každého dne. Někdy být skromnější znamená být mnohem šťastnější. Protože, jak jsem si mohla dovolit odletět na měsíc pryč? Nevlastním žádné luxusní auto, ani drahé oblečení, nosím jen krásnou ručně dělanou bižuterii, občas nakupuju v sekáči vybrané kousky, které si sama doupravím, každý den vařím a chystám nám svačinky (jídlo je nejenom čerstvé, ale i s láskou dělané). A to si potom člověk může skutečně užívat život plnými doušky :-). Já totiž raději peníze utratím za prožitky a ne hmotné statky :-).
Je sice pravda, že jsem měla dobrou práci v bankovnictví, kterou jsem ovšem před půl rokem opustila. A abych mohla být tam, kde jsem dnes, předcházelo tomu spousta let usilovného učení se na vysoké škole. Každodenní dřina. A vzdělávám sama sebe neustále, každý den. Když mám možnost směřovat dále, tak směřuju :-). Rozhodně neusínám na vavřínech. Víte, šťastným a úspěšným lidem to štěstíčko nepadá samo z nebe. Za tím vším se skrývá obrovské odhodlání a velká píle, každodenní usilovné snažení se a překonávání sám sebe. Rozhodně nesedíme doma na gauči, my totiž ani nemáme televizi:-).
To vše proto, abychom si s mužem skutečně plnili naše sny:-). A naší prioritou je krásný prožitek, ne honosný majetek :-).
A tak jsem 30. dubna 2015 skončila v práci a dne 5. května odletěla směr Panama City Beach Florida. Musím se přiznat, že jsem váhala, jestli letět nebo ne. Přeci jen jsem v životě do té doby ještě neletěla. Ke všemu jsem měla cestovat sama. A být měsíc pryč a bez práce? Kdo normální by tohle udělal:-D?
Ale řekla jsem si, na co čekat:-)? Co když už to později nepůjde? A je jedno, jestli budu o své pracovní budoucnosti přemýšlet v Česku nebo každý den na pláži s mou milovanou kamarádkou. Můj nejúžasnější muž mě podpořil a já vím, že až se rozhodne jednoho dne vydat se na motorce kolem světa, a já vím, že ten den přijde, podpořím jej také. Takhle jsem si vždy představovala ideální partnerství - podporovat se ve svých snech :-).
Vyřidíla jsem si tedy narychlo cestovní víza ESTA, koupila letenky a bylo to:-). Před prvním vzlétnutím jsem byla, přiznám se, mírně nervózní už jen z představy, jestli se vůbec zvládnu zorientova na letištích v Amsterdamu a v Atlantě, nicméně let samotný mi vše vynahradil. A já od té doby miluju létání :-D!
Pohled na Atlantský oceán z mého okénka:
Cestovala jsem téměř 24 hodin, bylo to hodně nároné a zároveň obohacující. Tolik nových zkušeností. Moc se mi líbil život na letišti. Jen tak jsem seděla a pozorovala všechny ty lidi. Kam asi letí, co prožívají? Vydržet pak třeba sedět 10 hodin v letadle přes oceán byl už menší zážitek, ale pro mě to znamenolo vyhrát sama nad sebou:-). A nějaké turbulence k tomu? Pro mě parádní vzrušení :-).
Největší dojmy ve mně zanechaly imigrační kontroly po příletu do USA do Atlanty. Nejenom, že jsem už 20 hodin skoro nespala, musela jsem snad hodinu zodpovídat otázky: Kam letím, Na jak dlouho? Proč? Co tam budu dělat? Jak jsem si zaplatila letenku? Co tam dělá moje kamarádka? Kolik mám sebou peněz? ...uf a do toho mi prohlédli i mé podpalubní zavazadlo, což se ještě nikomu z mých známých, co létají mnohem častěji než já, nestalo. Mně se to samozřejmě přihodilo i při zpáteční cestě:-D. Asi, čím slušnější člověk je, tím vypadá podezřelejší:-).
Nejkrásnější moře, pláže a ten heboučký písek ...
Všechny ty západy slunce <3
Nádherné výlety do místní přírody:
Občas tedy bylo vedro na padnutí:-)
Ale ta jejich úžasná zmrzlina vše vynahradila :-)
A taky jejich obří nápoje :-D
A ze všeho nejvíce má milovaná :-*
A jóga se Shantayou Bonejou byla a je pro mě nezapomenutelná <3
