Aneb, jak třeba dětem vyprávět smýšlené příběhy o přírodě, aby se zábavnou formou dozvěděly něco o rostlinách a darech přírody.
V malé vesničce na západě Čech bylo krásné slunečné ráno, byť ještě březnově mrazivé, a Honzík trávil své jarní prázdniny u dědečka na chalupě u lesa. Honzíkův dědeček byl široko daleko známý bylinkář a léčitel. Veškeré své znalosti se naučil od svého tatínka a ten od svého. Zkrátka se v rodině veškerá tajemství bylinek, léčivé účinky a recepty o rostlinách předávají z generace na generaci už po pět staletí. A s tím se dědí také ty nejkouzelnější historií provoněné zápisy, sešity a nejrůznější herbáře. Jen si představte tu vůni starého papíru!
U snídaně prozradil dědeček Honzíkovi, že až dopíjí ranní kakao, dojí čerstvý krajíc chleba s máslem a oblečou se, vyrazí spolu na procházku ke kouzelným břízám, které přes noc darovaly svůj nektar plný vitamínů (hlavně C) a minerálů. Ale taky může člověk během roku třeba v kůře nebo v listech najít třísloviny, pryskyřici a silice. Jenže na březovou vodu musí jít už teď. Ta se totiž může z břízy získávat pouze v březnu, maximálně v dubnu.
Cestou dědeček ukazoval Honzíkovi první jarní kytičky a zkoumali první vyrašené pupeny. Avšak hlavně si povídali o bříze a jejích účincích a co vše se z ní používá: „Březová voda je vyhlášeným prostředkem lidové medicíny. Stejně jako čaje z listí a pupenů slouží k vnitřní i vnější aplikaci. Bříza má silné močopudné účinky, proto je vhodná k očistným kúrám a odvodňování, při ledvinových kamnech a zánětech močového ústrojí. Zbavuje tělo škodlivin a solí, proto má význam při léčbě kloubů, revmatismu a artróze. Prospívá kůži při zevním užití, hojí vyrážky, omlazuje pleť, mírní akné, léčí plísňová onemocnění, blahodárně působí na vlasovou pokožku, likviduje lupy, upravuje činnost mazových žláz a brání vypadávání vlasů.“ (Bednářová Jaroslava, 2015, str. 36)
„To je ale čarovný strom dědečku, když toho tolik dokáže.“ Prohlásil Honzík.
„A dědečku? To tady břízy vždycky rostly? A jak můžou být třeba veliké? A jsou vždy černobílé? A …? Protože třeba kaktusy, které doma a na zahradě maminka pěstuje, jsem v přírodě nikdy neviděl. A vyrostou mi sotva po kolena, víš.“ Zajímalo Honzíka.
„Honzíku, myslím, že ano. Bříza je běžně se vyskytující strom rostoucí po celé Evropě a našel bys ji i v Koreji nebo v Japonsku. Může být až 25 m vysoká. Mladé stromy mají hnědou kůru a až starší stromky mají kůru černobílou. Nicméně je vždy poznáš třeba podle lístků s pilovitými okraji, které ti asi tak za dva týdny ukážu a pro tvou zajímavost se můžou sbírat od dubna do června. A za měsíc až dva ti můžu odhalit pro břízu typické květy – jehnědy nebo plody – nažky.“ Vysvětloval dědeček.
„Ach dědečku, tolik nových znalostí se o jednom stromu nenaučím ve škole ani za celý den.“ Natěšeně Honzík poskakoval.
Mezitím dorazili na místo, kde na stráni stály tři vzrostlé černobílé břízy. Ke každé byla připevněna provázkem láhev, do které z naříznuté větvičky na jejím konci celou noc a den kapala kapičku po kapičce ta nejsladší tekutina. Veškerou ji společně slili do velikého džbánu a cestou usrkávali vzácný dar přírody. Nedalo se odolat.
„Ještě jsem si, Honzíku, vzpomněl, že musíme nechat aspoň lahvičku pro tvou maminku. Ta si s březovou vodou ráda oplachuje své dlouhé vlasy.“ Upozornil dědeček právě hltajícího Honzíka.
„A dědečku? "Šťávu dává bříza po celý rok?" Otázal se Honzík. „Nene, jen dokud nezačnou rašit první lístky. Pak musíme břízy nechat na pokoji, aby mohly čerpat sílu a kvést do krásy. To z ní pak můžeme sbírat její pupeny nebo listy. A listy nebo kůra se pak destilují na březový olejíček.“ Vysvětlil dědeček.
„Aaaa, já už si vzpomínám. To je ten, který si mažeš na své revmatické koleno ředěný v tom zlatém oleji nebo si mi jej dával při horečce do té malé věci vydávající páru.“ Radoval se Honzík.
Dědeček pozitivně překvapený z Honzíkova zájmu s velkou radostí vyprávěl po cestě domů, jak se olejíček získává. Že se jedná o destilaci, při které se v nádobě na určitou teplotu ve vodě zahřívají lístky, ze kterých se odpařováním získává jejich silice. A prozradil mu také další účinky. Éterický olej z břízy je silně hojivý, podporuje koncentraci, ulevuje od svalové bolesti, prohřívá, prokrvuje, je výborný na štípance a odpuzuje hmyz. Je to vskutku vzácný poklad mající silnou nasládlou kouřovou a zároveň kořeněnou vůni.
Poté, co dorazily do chalupy, uložil dědeček džbán do chladného sklepa a začal vařit vodu na čaj. Sobě připravil nápoj ze lžičky nasušených březových lístků zalitých 250 ml vroucí vody a luhovaný 15 minut právě na to jeho revma. A u stolu v blízkosti kuchyňských kamen si začali společně s Honzíkem listovat starými Herbáři a recepty, celí zvědaví, jestli o bříze ještě něco dalšího vypátrají...
POUŽITÉ ZDROJE:
BEDNÁŘOVÁ, Jaroslava. Herbář, aneb, Od anděliky k žindavě. V Praze: Fortuna Libri, 2015. ISBN 978-80-7321-943-7.
NOVÁKOVÁ, Barbora a Zbyněk ŠEDIVÝ. Praktická aromaterapie: [přirozená cesta ke zdraví, kráse a vitalitě: přehledný průvodce aromaterapeutickými prostředky v kosmetice, v kuchyni, při léčení, rehabilitaci a masážích]. V Praze: Pragma, 1996. ISBN 80-7205-371- x.
OBRÁZEK: PIXABAY
