Když občas přemýšlím nad skutečným smyslem života, vždy cítím a dospěji ke stejnému závěru, že je to hlavně rodina. Važme si všech, kteří jsou naší rodinou a říkejme si často, jak moc se máme rádi. Pomáhejme si a užívejme si společně strávené okamžiky.
Kdy naposled jste řekli svým blízkým, jak moc je máte rádi? Kdy naposled jste toho druhého objali? A nemusí to být zrovna rodinný příslušník, můžete to být váš kamarád, vaše přítelkyně... Vím, že ne vždy jsou v některých rodinách ty nejlepší vztahy. Ale jste si zcela jisti, že jste zkusili druhého skutečně vyslechnout? Snažili jste se pochopit jeho vidění světa? A dali jste mu vůbec možnost, aby on naslouchal vám?
foto: zdroj pixabay
Vždy jsem ráda chodila na návštěvy ke svým babičkám a dědečkům, navštěvovala své příbuzné, kamarády a přátele. I když jsem bydlela daleko, třeba v Jižních Čechách nebo teď v Praze, snažím se všem mým blízkým aspoň jednou za čas zatelefonovat. A pokud je to možné, tak za nimi dojet a pobýt v jejich blízkosti aspoň několik málo okamžiků. Vím, není to jednoduché, všichni máme spoustu vlastní práce a starostí. Ale co je více než láska a rodina?
foto: zdroj pixabay
O to více jsem si tohle všechno uvědomila v prosinci před šesti lety, kdy nám před Vánoci zemřel dědeček. Bydlela jsem a studovala v Jižních Čechách. Celé dny jsem trávila buď ve škole nebo v práci a ne a ne se dostat domů, udělat si čas navštívit hlavně dědečka, který už byl pár měsíců v nemocnici. V den, kdy jsem si už konečně našla čas a byla na cestě domů na Ostravsko, dostala jsem telefonát od taťky, že dědeček právě odešel a již není mezi námi. Bolest je o to větší, když víte, že jste to nestihli.
Takže, jestli můžete, neváhejte a udobřete se se svými blízkými, jeďte je navštívit, řeknete jim, jak moc je máte rádi.
Víte, jak těžká je samota starého člověka, který už nemá svého druha? Kdy naposledy jste navštívili svou babičku nebo dědečka? Kdy naposledy jste je vzali ven na procházku? Kdy naposledy jste si nechali vyprávět jejich příběhdy ze života? Prosím, nečekejte. Nikdy nevíme, jak dlouho budou tady mezi námi. A neváhejte, ani pokud máte mezi sebou hezké vztahy a jen se vám nechce. Nenechte se přemluvit ani prací nebo něčím jiným. Nic z toho vám neuteče. Kdežto vzácný okamžik společné chvíle, ten vám už nikdo nikdy nevezme.
Věřte, že dnes, více než kdy jindy, opravdu vím, o čem hovořím.
Tentokrát, naštěstí, jsem stihla poslední návštěvu a ani nevíte, jak mě to hřeje u srdce.
S láskou V.Ž.
foto: zdroj pixabay
